Článek speciálně pro kamarádku Niki, která vyslovila přání, že by ráda článek o tomto tématu
Nejdřív bych asi měla začít u toho, že jsme si s přítelem
loni pořídili psa. Je to německý ohař a zkráceně mu říkám Qí. Ani jeden nejsme
v myslivosti zběhlí, přesto jsme si pořídili loveckého psa a důvod? Oběma
se nám líbil výmarský ohař, ale momentálně je to dost módní plemeno a povahově
taky nejsou nic moc. Znám pár psů(né feny), kteří jsou dost agresivní. Tak jsme
chvíli přemýšleli a NKO zvítězil. Je to všestranný pes se kterým se dají dělat
všechny možné sporty, záchranařina, agility a hlavně, je to strašnej gaučák.
No a vzhledem k tomu, že oba chceme aby náš pes byl šťastný,
rozhodli jsme se ho podpořit v tom, k čemu byl vyšlechtěn.
Na jaře jsme s ním absolvovali svod loveckých psů,
který je podmínkou pro to, aby se s ním mohli skládat další zkoušky. Dva měsíce na to jsme s ním složili
zkoušky vloh v první ceně( není to, že by vyhrál, ale za disciplíny se
udělují body a dle bodů je to pak rozděleno na I. , II., III. cenu
anebo bez úspěšného složení zkoušek)
No a pro to, že v září nás čekají podzimní zkoušky, tak
jsme na ně začali trénovat. Nejzákladnější, co ten pes musí umět je nosit
aport. To se nejdříve trénuje na dřevěné maketě a když to pes na 100% nosí, tak
se začne trénovat na zvěři( srstnaté a pernaté).
Před časem jsme se dali dohromady s holčinou, která má
taky ohařku a její ségra taky. Ty nám teď pomáhají s výcvikem a
dovedly nás právě k tomu výcvikovému
táboru.
Je to tábor pod vedením dlouholetých chovatelů loveckých psů
a myslivců. Takže to není nic pro dámičky s yorkšírama nebo čivavama.
Spalo se ve stanech. Psů tam bylo něco kolem 20, možná víc, spočítat se to
nedalo :-D První den se šlo na pole, kde jsme si zkusili disciplínu ,,společný
hon“ Qí to dělal poprvé a když se vyblbnul, oběhnul všechny psy, tak mu to pak
vcelku šlo. Po společném honu se šlo cvičit aport.
Když jsem o táboře slyšela prvně, byla jsem upozorněna, že
některé výcvikové metody jsou ,,drastické“… nevím, jak přesně to nazvat, aby to
nevypadalo, že se tam ti psi týrají. Ono u loveckých psů je to trošku jiné, než
u psů, co máte pouze na mazlení a jste rádi, že umí sedni, lehni a ke mně.
Začali jsme cvičit a ten náš paličák se prostě vztekal a já
se obávala okamžiku, kdy si ho vezme do parády hlavní cvičitel. Bohužel, ta
chvíle nastala hned další den. Nechci tu popisovat, jaké metody se používají,
ale můžu říct, že já po těch 4 dnech vypadala,
jako když mě doma týrají, všude samá modřina, až jsem se pak bála nosit tílko a
kraťasy.
Cvičilo se ráno, kdy jsme začínali asi kolem půl 10, nejdéle
v 11 bylo docvičeno a čekalo se na oběd, který byl někdy ve 12:30, někdy
ve 14.hodin. pak byla poobědová pauza po které se cvičilo zase maximálně hodinu
a půl no a pak už se jen pilo a čekalo se na večeři po které následovalo zase
pití. Takže to bylo takové leháro, ale pes z toho byl psychicky hodně
unavený. Když jsme přijeli z tábora, tak prospal celý den, což je u něj
neobvyklé, normálně se chce pořád mazlit, chodí za vámi jako ocásek a každé 2
hodiny otravuje, že chce jít ven.
Celý areál byl oplocený, takže tam psi běhali. Po nasazení důslednějšího
výcviku měl Qí jakékoli dovádění zakázané, aby se mu to v hlavě mohlo
uložit, rozležet a on si odpočinul. Psi většinou neví, pokud je kolem nich
hodně ruchů, kdy mají přestat a pak jsou totálně vyčerpáni. Navíc, byli tam
jistí psi, kteří si potřebovali něco dokazovat, takže jsme skončili se šlicem
na hlavě a nakousnutým pyskem.
Musím říct, že na Qí nefunguje žádná pozitivní motivace a
podobné výcvikové metody. Člověk si musí stát důrazně za tím, co chce a prostě
nepolevit, ač to odnese poškrábanou rukou,
nohou, břichem, skoro vyraženým zubem a psychickým vyčerpáním.
Výcvik probíhal kousek za Plzní
No a vzhledem k tomu, že s tím psem můžeme cvičit
pouze jeden a tím jedním jsem byla zvolená já, protože umím na toho psa zařvat,
tak přítel už hledá psa pro sebe J
takže příští rok tam nejspíš pojedeme ve čtyřech J
Žádné komentáře:
Okomentovat